9. 4. 2021
„Sebepoznání, to je takový abstraktní, zkoumat něco v sobě, o čem nevím, nějaký podvědomí. Já bych třeba potřeboval jednoduše vědět, proč se na mě naštvala moje žena.“
„Vyprávěj.“
„Řekl jsem jí jen pravdu. Řekl jsem jí, že by si měla něco udělat s účesem, že vypadá příšerně. A ona se rozbrečela.“
7. 4. 2021
Má adoptivní babička byla na svou dobu tak trochu punk. Byla to rázná přímá žena.
K jejím zásadám patřilo třeba nedělat nic jen kvůli dobrému pocitu nebo proto, že se to musí.
Měla pravdu, stojí za to přemýšlet každým okamžikem o tom, co, jak a proč právě teď dělám.
1. 4. 2021
Mnu mezi prsty cibulové slupky, šustí, praskají, stále jemně voní. Jsou důležité, chrání budoucí klíček. Právě teď budou barvit sedm velikonočních vajíček. Vejce jako zárodek života, Kosmické vejce, počátek stvoření.
Laskavě a trpělivě loupám i své slupky, sílí má jistota, že rostu, že přežiju i největší katastrofy a rozkvetu do dalšího jara.
25. 3. 2021
Setkávám se často s dobře míněnou radou všímat si i nejmenších maličkostí, ze kterých se můžeme radovat. To je bezesporu pravda, ale ještě ne celá. Proto jsem si vzpomněla na své sny o hudbě. Poslouchat hudbu byl krásný zážitek, jako když fouknete do uhlíků a vyskočí plamínek. Jenže nestačil. Naučila jsem se, že životadárnější je přikládat, aby oheň hořel, aby zářil a zahřál nejen mně.