14. 4. 2021
Dokážeme se parádně vodit za nos, dokážeme se parádně obelhávat. Tak dlouho, až se přesvědčíme, že běhat v kole je v pořádku. Ignorujeme své instinkty.
Pokračování cesty je obvykle jinde, než si plánujeme. Teď je čas na sebereflexi, na ponor pod to, co o sobě víme, co chceme, aby si o nás mysleli druzí, k tomu, co o sobě vědět nemáme odvahu. Protože to je někdy docela užitečný inventář.
9. 4. 2021
„Sebepoznání, to je takový abstraktní, zkoumat něco v sobě, o čem nevím, nějaký podvědomí. Já bych třeba potřeboval jednoduše vědět, proč se na mě naštvala moje žena.“
„Vyprávěj.“
„Řekl jsem jí jen pravdu. Řekl jsem jí, že by si měla něco udělat s účesem, že vypadá příšerně. A ona se rozbrečela.“
7. 4. 2021
Má adoptivní babička byla na svou dobu tak trochu punk. Byla to rázná přímá žena.
K jejím zásadám patřilo třeba nedělat nic jen kvůli dobrému pocitu nebo proto, že se to musí.
Měla pravdu, stojí za to přemýšlet každým okamžikem o tom, co, jak a proč právě teď dělám.
1. 4. 2021
Mnu mezi prsty cibulové slupky, šustí, praskají, stále jemně voní. Jsou důležité, chrání budoucí klíček. Právě teď budou barvit sedm velikonočních vajíček. Vejce jako zárodek života, Kosmické vejce, počátek stvoření.
Laskavě a trpělivě loupám i své slupky, sílí má jistota, že rostu, že přežiju i největší katastrofy a rozkvetu do dalšího jara.