4. 8. 2020
To, že je někdo muž a někdo žena není primární důvod toho, že se společně nedokáží domluvit. Ten je často v tom, že nejsou dospělým mužem a dospělou ženou. Nejsou si vědomi svých projekcí, svých emocí a vášní a nedokáží je transformovat v něco užitečného.
Zdá se to být patová situace. Kudy z ní ven?
21. 2. 2020
Za napsání tohoto blogu vlastně může věta „děti jsou neustále v kontaktu s přilehlou přírodou“ (DVTV 14.1.2020). Jak se ta slova proplétala během dne různými dalšími obrazy a myšlenkami, utkala obraz. Příroda není někde blízko nebo daleko. Děti jsou příroda sama, jsou ještě v kontaktu samy se sebou. Děti plynou a proudí, smějí se a pláčou, běhají nebo sedí v koutku tak, jak to právě cítí...
2. 1. 2020
Mluvit s druhým znamená zajímat se o to, co právě v té chvíli říká a prožívá, co skutečně sděluje, soucítit s ním, ptát se ho. Ne formálně, ne naučenými otázkami, jak jsme se to kdysi učili při teambuildingu. Skutečně, se zájmem a s porozuměním tomu, čím právě ten druhý prochází, ať už je to dobré nebo se to zdá v tu chvíli být zlé. To vyžaduje naši plnou přítomnost v té chvíli. Vést rozhovor také znamená znát sama sebe tak dobře, abychom rozpoznali naše projekce a představy, abychom dokázali ustoupit a vytvořit prostor pro toho druhého...