Inspirace každým krokem
23. 10. 2019
Rozhovor jako umění
2. 1. 2020
Inspirace z knihovny:
Letmo jsem se cestou dívala do regálů knihovny, jestli mi něco nepadne do oka. Tentokrát to bylo tak příjemné překvapení, že jsem si knihu Historie srdce po přečtení prvních třiceti stran koupila. Její autor, dánský profesor Ole Martin Høystad se zabývá mezioborovým studiem filosofie, dějin kultury a literatury.
A snad jen na základě mezioborových přesahů mohla vzniknout tak zajímavá práce, jejímž ústředním tématem je význam a chápání srdce v různých kulturách, chronologicky od Sumerů až po dnešek. Zajímavá je kniha právě tím, že propojuje chápání srdce s vývojem člověka samého a s vývojem lidského vědomí, s klíčovými momenty vývoje společnosti, poznání, v novověku vědy i techniky, které změnily vnímání srdce a tím posunuly i vnímání toho co představuje symbolicky – citů, lásky a vztahů.
Srdce je odnepaměti jedním ze základních symbolů snad všech kultur, ale to, čím tento symbol ta která kultura naplnila, je až překvapivě odlišné.
Srdce je také důležitý, zranitelný a nepostradatelný orgán, sval, a přitom může být symbolem duše, lásky, svědomí soucitu, vášně… Například obrat „tvrdé srdce“ má až překvapivě jiný význam pro starověkého Egypťana a pro člověka prožívajícího období romantismu v Evropě.
Na tom, jak je srdce vnímané a jaký obsah má jako symbol, můžeme postupně sledovat i to, jaká pozornost byla věnovaná v té které kultuře duši, lásce, citům, jak se s vývojem společnosti měnily i její hodnoty a priority až k dnešku, který se jeví z pohledu srdce spíš jako úkol pro budoucnost člověka, než cokoliv jiného.
Můžeme číst a sami vnímat, jaká asi byla kultura a mezilidské vztahy tam, kde srdce bylo sídlem duše, co a jak se změnilo, když se sídlo duše v představě člověka přesunulo do mozku nebo když se srdce stalo pouhou pumpou.
A můžeme číst a sami vnímat, jak s námi rezonují různé názory na význam srdce, různé pojetí lásky, touhy, citu, k čemu máme blízko a čemu vlastně nerozumíme, která kapitola nás popouzí a nutí nás ji přeskočit.
Kniha je přitom napsaná (a přeložená) velmi jednoduchým a čtivý způsobem, který podporuje obrazové myšlení a čtenářovu představivost, celistvý pohled a intuitivní chápání věcí v souvislostech. Vydalo ji nakladatelství Kniha Zlín.
Rozhodně doporučuji neminout kapitolu „William Shakespeare a srdce temnoty“, ze které jsem vybrala dnešní citát:
„Historie srdce pojednává právě o tomto dilematu – o intimní souvislosti mezi jazykem srdce a srdcem jazyka a o prázdnotě, která se najednou mezi nimi objeví. Člověk je takového založení, že chce mluvit přímo od srdce, tedy spontánně a svobodně, a činí tak s důvěrou v to, že co bude řečeno, nebude zneužito a použito proti tomu, kdo se odvážil promluvit. Právě o tom jsou veškeré mezilidské vztahy, jenže právě to je často společensky nemožné.
Je to nemožné, protože se lidé nacházejí na různých úrovních, a to emočně i intelektuálně, z pohledu znalostí i kultury. Dělící čára mezi lidmi často prochází právě mezi těmi, kteří toto chápou a kteří respektují ostatní, ačkoliv jsou si vědomi toho, že ostatní představují něco jiného a možná i vědí nebo umějí něco víc než oni sami. To souvisí s empatií, srdcem a schopností překonat sám sebe.“ (str. 203)
Foto: Pixabay
