Obhajoba zdravého rozumu

„Jen zhrdej rozumem, člověku darem nejcennějším,“ říká Mefisto Faustovi, když Faust zjistí, co všechno a jak dlouho studoval a nic vlastně nezná, nepochopil. To, že nepochopil, nebyla však chyba rozumu, ale Faustova bytelného ega.

Obvykle zdůrazňuji význam imaginací a snů, potřebu myšlení obrazem, avšak to neznamená že si zdravého rozumu nevážím. Nepotřebujeme hypertrofovaný intelekt, ale zdravý rozum ano. Myšlení je pro život stejně nezbytné, jako dýchání. Schopnost myšlení je spolu s cítěním a vůlí jedním ze vzácných darů daných jen člověku.

Možná namítnete – myšlení je přece jednoduchá věc, kdo by to neuměl? Pořád na něco myslíme. Každou vteřinou se nám prohánějí hlavou nějaké myšlenky, vzpomínky, připomínky, výčitky, úvahy otázky, nářky a občas žalozpěvy, myšlenky úderné i nadávky, myšlenky zamilované, myšlenky na to, co bychom byli udělali, kdyby jen. Nepřehledné roje, bzukot a zmatek, ze kterého však nic nového nevzejde. Pohybujeme se v tom, co bylo, a co nám hrozí v budoucnosti, ale nemáme kapacitu být soustředění, pozorní a to, co je právě teď, nám utíká mezi prsty.

Ten bzukot však není myšlení. Myslet znamená být pozorný právě teď, vidět, hledat a objevovat souvislosti, analogie a smysl toho, co vidíme. Myšlení je tvůrčí. Myšlení vytváří náš postoj k tomu, co vidíme, ten pak určuje naše jednání, to, jak budeme nebo nebudeme reagovat.

Všimli jste si také, že někdo má strach myslet? Drží se ve své komfortní a bezpečné zóně toho, na co je zvyklý. Čte jedny noviny, dívá se na jeden televizní kanál a na své známé weby. Facebook ho pečlivě udržuje v jeho názorové bublině. Ví, co najde, nebude tam nic, co by jej zneklidňovalo. Pokud by si četl něco jiného, jiné názory, protichůdné zprávy, přineslo by mu to stres, úzkost a existenční nejistotu. Proto se zuby nehty drží vyjetých kolejí, i když už jsou tak hluboké, že přes jejich okraje nevidí kudy, a hlavně kam jde. Není to škoda?

Rozhodně je, Druhá, méně pohodlná, ale rozhodně zajímavější a dobrodružnější možnost je tvůrčí a zdravě sebevědomý přístup „vždycky si dokážu poradit“.

V podstatě totéž říká modlitba „Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil“. Když moudrost někdo nahradí strachem z myšlení, posouvá své hranice k „nemohu“. Moudrost rozlišovat získáváme právě díky tvůrčímu myšlení.

Jak jej lze trénovat?

1. Denně udělejte jednu věc jinak než obvykle. Jděte jinudy, než jste zvyklí chodit. Jděte na oběd jinam, než jste zvyklí a objednejte si jídlo, které jste ještě nejedli.

2. Pokud jezdíte městskou hromadnou dopravou, jeďte prvním spojem, který přijede, a vystupte, kde vás napadne, uvidíte, co tam objevíte zajímavého.

3. Představte si, že nemáte šroubovák. Čím utáhnete povolený nábytkový šroub? (A pokud nemáte po ruce nic jiného než stříbrný příbor po babičce, může toto být právě možnost „trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu“.)

4. Vezměte si pastu na zuby a namalujte obrázek. Prstem na zrcadlo, kartáčkem na papír. Proč? Pro radost z tvoření, pro trénink možného.

5. Pozorujte věci okolo sebe, jako byste je ještě nikdy neviděli. Uvažujte, k čemu všemu by bylo možné je použít mimo obvyklé zvyklosti. V tom jsou mistři malé děti, dokud jim nezboříme ráj naší „chytrostí“ typu – to je to a to je to, jinak se to nedělá.

6. Zkuste hledat nezvyklé souvislosti. Je sucho. Je nebo není? Pokud vnímáme, že ano, znamená to, že chybí v krajině voda. Co znamená voda symbolicky? Ve škole jsme se učili, že život, v řeči symbolů může zjednodušeně zastupovat emoce, city, ženský princip. Můžete si udělat paprskový slovník – udělejte doprostřed prázdného papíru kolečko a do něho napište slovo voda. Pak pro každou další asociaci s vodou spojenou udělejte paprsek ze středu s kolečkem na konci. Do něho napište další význam. Zkuste přijít na to, co všechno by nám mohlo chybět, když nemáme dost vody. A dovolte si své myšlenky necenzurovat tím, co je a není vědecké. Vědecké poznání jde dopředu tak rychle, že vám možná vaše intuice přinese něco, co zítra někdo objeví.

7. Hledejte analogie. Vidíte třeba, jak člověk kýchne. Něco mu podráždí nosní sliznici a jeho reflexivní reakce je zvýšená intenzita vydechnutí až ke kýchnutí, aby se toho zbavil. Něco podráždilo jeho hranice s okolním světem. Reflexivně aktivoval účinnou obranu a vyhostil to. Připomíná vám to něco? Jak je to v případě alergie?

Podobných příkladů určitě sami najdete na každém kroku spoustu.

Pokud byste chtěli prozkoumat své zábrany, schémata, která vám vždycky naprosto logicky a „rozumně“ vysvětlí, proč se nemáte chovat tak, jak se to nedělá, nebo máte pocit, že vám v životě chybí radost a začínáte cítit kouř vyhoření, napište nebo zavolejte, můžeme společně hledat odpovědi na několik užitečných otázek tak kreativním způsobem, jak jen to bude možné.

Ilustrační foto Arek Socha, Pixabay, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0