psychologie arteterapie, imaginace, symbolika, spiritualita, pohádky
O tajemství předení a niti osudu
27. 10. 2021
alchymie, psychologie, imaginace
Ozvěny obrazů – text pro sborník LOGOS
2. 2. 2022
Zobrazit vše

Reklama, Mefisto a jasnovidnost

klastrové myšlení

Dnes jsem cestou k řece potkala tramvaj, polepenou reklamou na vodku. Kromě láhve, lákavě nakloněné k nalití, na ní byl nápis: „svoboda začíná uvnitř“.

Zkoušela jsem si představit, koho spojení obrazu a sloganu oklame a k čemu míří a uviděla jsem děsivou noční můru. Lidé monitorovaní na každém kroku, jejichž život je řízený, kteří se vzdali svobody volby, bez možnosti udělat něco nečekaného, neplánovaného, jít někam, kam nemají povolení jít. Když splní své povinnosti a smějí být doma, nebo jít na návštěvu k registrovaným a schváleným známým, otevřou láhev, naloží do lihu poslední mozkové buňky a vesele a od plic si zahulákají, protože to je svoboda a tu jim přece nikdo nevezme!

Ale pak jsem uviděla ještě větší hrůzu – existují i ti, kteří by to viděli jako kýžený ráj. Všechno je bezpečné, to, co je nebezpečné ví ten, kdo všechno řídí, kdo jim nedovolí dělat nebezpečné věci, chodit na nebezpečná místa. Kdo zlobí, dostane rákoskou, aby nekazil ostatní.  Ideální místo, kde není třeba se rozhodovat a kdyby se jim přece jen náhodou někdy zdálo, že tam, kam „se“ nesmí, by to mohlo být zajímavé, dostanou strach, aby někdo nepoznal, na co jen pomysleli, a sáhnou po narkóze v láhvi, protože přece svoboda…

Když se budu dívat pozorně, přečtu slova a nedám se zmást obrazem, uvidím, že láhev je prostě jen láhev a samotné slovní sdělení je pravdivé. Svoboda skutečně začíná uvnitř, s nadsázkou i uvnitř té tramvaje, uvnitř každého jednotlivého člověka, v jeho vědomém bytí. V tom, že každou si každým okamžikem uvědomuje co, jak a proč dělá. Co, jak a proč dělají lidé okolo něho. Co skutečně vidí před sebou.

Mefisto ve Faustovi říká, že „té síly díl jsem já, jenž chtíc konat zlo, vždy dobro vykoná“. Ti, kteří vytvářejí pasti podobných sdělení nás zadarmo trénují v jasném vidění, v myšlení, které jde pod povrch věcí. Toho, kdo si zvykne vidět karton potištěný číslicemi, s přinýtovanými kartonovými pásky, který vypadá jako hodiny tam, kde někdo jiný vidí hodiny, má sice život komplikovanější, ale paradoxně šťastnější a naplněný smyslem.

Ostatně latinský název alkoholu je spiritus, druhovým jménem v literatuře spiritus diaboli. Spiritus jako dech, duch, vánek nebo líh. Svoboda volby, v obou případech s plnou zodpovědností za důsledky toho rozhodnutí.

Ilustrační foto Stan89, Pixabay, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0