Historie srdce
24. 10. 2019
Úvaha o přilehlé přírodě a živé vodě
21. 2. 2020
Proč uvažuji o rozhovoru jako o umění? Protože hovořit s lidmi okolo nás není tak jednoduché a značná část toho, co se odehrává, rozhovor ve skutečném smyslu toho slovo vlastně není. Velmi pravděpodobně se Vám už někdy stalo, že ve Vaší blízkosti byl někdo, koho bylo stále slyšet, přepnutý jen na vysílání a chrlil do někoho ve své blízkosti nebo do telefonu své domněnky o tom, co se stalo, co kdo řekl, a především své neomylné hodnocení. V méně extrémní situaci se hovořící osoby střídají, ale každá z nich vypráví své příběhy a na člověka proti sobě vlastně nijak nereaguje: „Já to jednou ale udělám, až budu mít čas … moje uklízečka uklízí i herečkám a kdyby s věděla, co já o nich vím… já jsem všem napsal, že to je naprostá nestoudná urážka … já jsem mu pak jasně řekl, aby …. a ona si dovolila mě poučovat, a přitom to byla úplná blbka …“
V čem je problém? A vědí takoví lidé, že spolu nehovoří? Že vedou paralelní monology? Umíme vést skutečný dialog?
Vývoj lidského vědomí nás dovedl k extrémnímu prožívání vlastní individuality, a tím i tak trochu do pasti izolace. Jsme tak usilovně soustředění na to, kdo jsme a co je důležité pro naši existenci, že nemáme kapacitu se zajímat ještě o to, kdo je ten, s kým právě hovoříme, jaké jsou jeho názory, potřeby, talenty, co je zajímavého na něm. Někdy nemáme ani chuť a někdy to jen neumíme. Nemůžeme se přece ptát na osobní věci, jak se ten druhý cítí, co ho bolí, „nedělá se to“.
A co s tím, co kdyby nám to ten druhý skutečně řekl? Z obavy z lidské blízkosti padáme do pasti „bezpečných“ sociálních sítí.
Zkuste si představit situaci, kdy sedíte se svým blízkým kamarádem nebo kamarádkou třeba v kavárně a díváte se na sebe navzájem. Ten, kdo vypráví, sděluje svůj zážitek, emoce a otázky s ním spojené, slovy i gesty. To, co sděluje/sdílí, je teplo nebo chlad, radost nebo smutek, otevírá tomu druhému svůj svět. Jeho oči jsou kniha duše, otevřená na všech stránkách najednou. Můžete se na něho „jen“ dívat, ale můžete jej také vzít za ruku, když budete mít pocit, že je na to ta správná chvíle.
Mluvit s druhým znamená zajímat se o to, co právě v té chvíli říká a prožívá, co skutečně sděluje, soucítit s ním, ptát se ho. Ne formálně, ne naučenými otázkami, jak jsme se to kdysi učili při teambuildingu. Skutečně, se zájmem a s porozuměním tomu, čím právě ten druhý prochází, ať už je to dobré nebo se to zdá v tu chvíli být zlé. To vyžaduje naši plnou přítomnost v té chvíli. Vést rozhovor také znamená znát sama sebe tak dobře, abychom rozpoznali naše projekce a představy, abychom dokázali ustoupit a vytvořit prostor pro toho druhého. Tím se rozhovor trochu podobá tanci. A když rozhovor skončí, už o tom nehovořit nikde jinde a s nikým jiným.
Dáváme tím dar, ale současně dar i dostáváme. Člověk se rozvíjí v dialogu. Dostává řadu podnětů k sebereflexi. Zkoumá co, jak a proč dělá. Jak a proč reaguje na příběh tak, jak reaguje. Proč jej něco v řeči toho druhého zasáhne víc a proč naopak některé reakce svého partnera chápe jen obtížně. Dostává se tak krůček po krůčku i k sobě samému a skrze sebe k lidem okolo, ke zdravým a naplněným mezilidským vztahům.
Obrazně řečeno, rozhovory vedeme, když se setkáváme s ostatními lidmi. A setkání si můžeme představit jako skutečné tkaní, slovo ke slovu, myšlenku k myšlence vzniká vzor, jeho strukturu a barevnost určuje právě to, jak zvládáme umění dialogu. Vzniká jen to, co sami vytváříme, a to nás pak obklopuje, v tom žijeme.
Pak, na základě principu rezonance může každý člověk pozorovat, že když se změní jeho způsob myšlení, cítění a vůle k jednání, že se okolo něho mění i lidé. Objevují se nové, zajímavé osobnosti, které zajímají jeho názory, jeho práce, jeho zkušenosti, lidé, se kterými je příjemné a oboustranně obohacující spolupracovat.
Pokud Vás zajímá, co je a co není rozhovor, jak rozpoznat mechanismy projekcí a učit se umění skutečného dialogu, můžete navštívit večerní seminář se stejným názvem, nebo pokud není právě vypsaný, můžete mě kontaktovat a domluvit se na uspořádání semináře u Vás a pro Vás.
Foto: Pixabay
