Strach – privátní vězení
26. 3. 2020
Ptáci v otevřených klecích
11. 4. 2020
(Ukázky z připravované knihy, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0 )
V předešlém příspěvku jsem se zmínila o akutním i dlouhodobě prožívanému strachu. Akutní strach, který vzbudí náhle vzniklá situace, může působit i jako nečekaný impuls, spouštěč nebo katalyzátor energie. Člověk díky němu zjistí, že dokáže ochránit nebo zachránit nejen sebe, ale i někoho dalšího, že je schopen čelit nebezpečí, odhalí se mu jeho skutečné schopnosti a možnosti a nemusí to být jen síla nebo rychlost, ale i rozhodnost, pevný charakter, soucit i láska k docela neznámému člověku.
a možnosti a nemusí to být jen síla nebo rychlost, ale i rozhodnost, pevný charakter, soucit i láska k docela neznámému člověku.
Nebo se ukáže, že toho schopen není a pak záleží na něm samém, zda se bude pokoušet umlčet své pocity nedostatečnosti prázdnými sebeobhajujícími frázemi a hněvem, nebo přijme sám sebe i se svým omezením a pokusí se zjistit, co mu v dané situaci bránilo jednat jinak. Pokud to dokáže, pak se většinou dostane ke strachu dlouhodobě zažívanému. Hledá jeho kořeny.
Kde jsou? Velmi hluboko. Když se člověk narodí, je pružný čilý a živý, reaguje spontánně, ale protože si většinou rodiče velmi pečlivě vybere, začnou ho hned po narození školit. Dítě potřebuje mít pocit, že mu rodiče dávají najevo svou lásku a za úsměv je ochotné se zaprodat jakkoliv, zaprodat samo sebe. Usmívá se, když se mu chce křičet, aby se dočkalo pochvaly, cítí se provinile v situaci, kdy by měla být hanba tomu druhému, „dospělému“. Dává se tvarovat jako plastelína a své strachy z odmítnutí, z toho, že ho někdo nebude mít rád, když udělá to, co „se nesmí“, rostou s ním. Pak se k nim přidávají příkazy a představy školní, pak přibude občanský zákoník, zákoník práce, letní čas, obličejová rouška pro řidiče, když je sám v jeho vlastním autě a další předpisy, které, byť jsou sebenesmyslnější, člověk bezmyšlenkovitě bere za své.
Víme tedy za co platí – za to, co chce vidět jako uznání a projevy přízně, za pocit, že někam patří, za pocit bezpečí. To bychom si asi představit uměli, ale čím platí?
V pohádce je to jasné, čertu platíme svou duší. Ve skutečnosti to není jiné, i strachu zaprodáme svou duši.
Strach člověku nedovolí ani pomyslet na to, co by bez strachu považoval za správné, to, co cítí jako poctivé a potřebné. Nedovolí mu to udělat. V lepším případě si to člověk ještě trochu uvědomuje. Někdo může cítit hněv, ale kdyby poctivě zkoumal své pohnutky, přišel by na to, že ani to není jeho řešení. Člověk ze strachu umlčuje to nejlepší, co v něm je, schopnost prožívat a rozdávat radost, schopnost soucitu, schopnost mít rád. Schopnost a vůli uvažovat o dobru a pravdě v kontextu toho, co dělá. Obětuje sám sebe za pochybné jistototy, obětuje svou autenticitu a svou dospělost, své skutečné Já.
Kdo se strachem žije, snídá, pracuje i vychovává děti, dělá jen to, co si představuje, že je správné. Dodržuje každé pravidlo bez toho, že by přemýšlel, zda je jeho podstata dobrá, pravdivá a nediskutuje o něm. Promarní šanci žít smysluplným životem.
I tady naštěstí je ALE –
Jádro pudla najdeme ve Faustovi, jak jinak: „Té síly díl jsem já, jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná.“ Zkuste si představit zlo jako Wolanda z Bulgakovova románu Mistr a Markéta (nebo seriálu podle této literární předlohy). Nemá radost, když někdo padne, i když jeho nabídka byla tím, co člověka k pádu přivedlo. Ale rozhodování, zda Wolandovu nabídku přijme nebo ne, bylo vždy na člověku samém. A v tom se skrývá dobro, které nabízí člověku strach. Dobro poznat své slabé stránky, důvod svého strachu, nebojovat s ním, ale porozumět mu.
Strach souvisí se stínem v člověku a podle zákona polarity stín touží po světle, jako každý člověk – nebo chcete-li jeho duše – touží po lásce.
Když člověk začne rozumět, přestane se hněvat, vybíjet si svou zlost a smutek na svém okolí. Stává se vědomým. Dospělým. Může začít pravdivě mít rád sám sebe. A to je nezbytná podmínka k tomu, aby mohl mít rád kohokoliv jiného. Začne dělat to co je třeba ve vztahu k sobě i ke vztahu k ostatním.
Pokud byste rádi zkoumali omezení daná vaším strachem a cítili byste se jistější s někým, s kým můžete své odpovědi konzultovat, nabízím Vám individuální konzultaci a ráda se Vám budu věnovat, ozvěte se mi na info@origen.cz
Ilustrační foto: Pixabay
