Online konzultace
18. 3. 2020
Strach – privátní vězení
26. 3. 2020
(Ukázky z připravované knihy, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0 )
V posledních dnech se s různými podobami strachu můžeme potkat často. Řada zpráv, které nás bombardují ze všech stran, jej posiluje a udržet si jasnou mysl a klid vyžaduje opravdu zralé a silné sebe-vědomí.
Přitom je delší dobu trvající strach tak neprospěšný, jak se jen můžeme představit. Člověk, který má strach, žije v permanentním stresu, v úzkosti z nebezpečí, které mu, jak se domnívá, hrozí. Nejsme ale tak odolní, abychom dokázali zvládat permanentní strach. Strach, v jedné ze svých podob úzkost, nám doslova zúží obzor, stáhne svaly a zúží cévy. V konečném výsledku nemáme pak energii jakkoliv reagovat, díky zúženému obzoru nejsme schopni vidět řešení. Při dlouhotrvajícím stresu hrozí chronické poškození organismu.
Snižuje se naše obranyschopnost, naše imunita, obrazně i doslova. Takže vlastně škodíme sami sobě a stáváme se snadnou kořistí nejrůznějších parazitů. Opět obrazně i doslova.
Pokud se nejedná o strach, který je symptomem onemocnění a který není v silách pacienta zvládnout bez pomoci lékaře, můžete se pokusit se k němu postavit čelem a získat energii, kterou blokuje, zpět pro sebe.
Co s tím?
1. První pomoc – postavte se zpříma s nohama rozkročenýma na šíři ramen, s pokud možno bosými chodidly. Třikrát se zhluboka nadechněte nosem a vydechněte ústy, přičemž výdech by měl být slyšet.
Pak si uvědomte, jak se vaše chodidla pevně opírají o zem, zhoupněte se lehce v kolenou, abyste si oporu lépe užili.
Dýchejte klidným plným dechem, nádech nosem a výdech mírně pootevřenými ústy.
Pak si představte, že jste hora. Pevná, jistá, mohutná, kterou nevýchýlí nic co se žene okolo, ať se děje, co se děje. Všechny smrště a katastrofy přečkala, díky své stabilitě a hloubce, ve které je zakotvena. Na její vrchol svítí slunce, okolo létají ptáci a vane teplý vítr.
Pak vítr zesílí, cítíte jej, ale váš klid a jistota zůstává, dokud vítr nepomine.
2. Můžete si zkusit vzpomenout na sedm důvodů k radosti, se kterými jste se setkali během celého dne. Zcela jistě jich bylo víc, ale sedm stačí. A radujte se z nich, jakmile si je připomenete. Radost nemusí být žádná extáze, stačí když se trochu usmějete při té vzpomínce. Pokud se vám objeví automatický odpovídač typu „no a co, slunce není žádný zázrak“, berte ho jako hlučného souseda, zkuste mu stáhnout hlasitost a nedejte se rušit.
Můžete zkusit si důvody k radosti večer i zapisovat, nebo kreslit. Tím si jako bonus nadělíte radost z dobrodružství vaší vlastní tvorby.
3. To už je trochu těžší. Můžete zkusit uvažovat o tom, čeho, nebo o co se bojíte. Na to není jednoduchý recept, strach je mnohovrstevný a dlouho trvá, než se člověk probere svými schématy a zdánlivě logickými argumenty k jádru pudla.
Svůj strach si však můžete personifikovat, nakreslit nebo namalovat si jej, vymyslet mu jméno a vést s ním rozhovor, proč vás tak utiskuje, proč vám například nechce dovolit žít s radostí? A jakoby se tím začínal odvíjet vnitřní dialog, příběh – žárlí snad strach na radost? Proč bychom nemohli mít radost z maličkostí i když okolo nás zuří bouře?
Pokud budete své zážitky, otázky, zápisky i obrazy chtít sdílet, konzultovat a využít plně pro svůj osobnostní rozvoj a posílení vědomého bytí, ráda se s Vámi setkám osobně. Ozvěte se mi a domluvíme si setkání, jakmile to bude opět možné.
Ilustrační foto: Claudia Beyli, Pixabay
