Úvaha o přilehlé přírodě a živé vodě

Za napsání tohoto blogu vlastně může věta „děti jsou neustále v kontaktu s přilehlou přírodou“ (DVTV 14.1.2020). Jak se ta slova proplétala během dne různými jinými větami a myšlenkami, utkala obraz. Příroda není někde blízko nebo daleko. Děti jsou příroda sama, jsou ještě v kontaktu samy se sebou. Děti plynou a proudí, smějí se a pláčou, běhají nebo sedí v koutku tak, jak to právě cítí. Děti vidí svět jinak, přímo, bez schémat a konvencí svých civilizovaných rodičů. Myslí přímo, v analogiích, s obrazy, které jim přichází samy od sebe. Když jim někdo ukáže na obrázku něco, co neznají, a oznámí jim, že TO je TO a TO , nestačí jim definice. Jdou udělat vlastní zkušenost a objevit nepoznané. Jdou hledat něco takového, jako je na obrázku. Dospělí se pak občas chytí do pasti – ale to je přece létající talíř, to je jasné. Co je na létajícím talíři jasné a komu? Placatá obrácená miska na nožičkách, nakreslená v dětské knize, je přece jen ilustrací konsensu dospělých o něčem, co velmi pravděpodobně v této podobě neexistuje.

Děti jsou ještě jako živá voda. Dovolit jim, aby nás učily, je nejjednodušší a asi i nejpříjemnější způsob, jak se vrátit k sobě samým.

I my jsme příroda. Když nám před dvěma tisíci lety bohové hodili otěže, my, lidé, s pýchou sobě vlastní, jsme se jich chopili. Zapomněli jsme, co jsme mohli, a zapomínáme dál, jinak by nás mýtus o Faetonovi strašil jako noční můra a kdybychom ten obraz dokázali uchopit vědomě, určitě bychom se chovali jinak.

Považujeme se díky technologiím a intelektu za všemocné, myslíme si, že je tady všechno pro naši spotřebu a že ovládáme všechno a někteří i všechny. Povýšili jsme se ve svých představách nad přírodu. Ona je tady pro nás. Tato představa nás oddělila od našeho výchozího zdroje, od přírody, nebo jak psal v některých svých textech Zdeněk Neubauer, od naší přirozenosti. Pokud si dokážeme připustit, že jsme ztratili kontakt s přírodou, co si pak představíme, když řekneme, že jsme ztratili kontakt se svou přirozeností?

Jedna naše polovina usychá a umírá a nám ještě nedošlo, že napůl se žít nedá.