Svět černých zrcadel

Zrcadla a leštěné plochy mají svou podivnou přitažlivost, tajemství, hloubku a mohou představovat i nebezpečí pro toho, kdo neví, s čím zachází. Určitě jste slyšeli některou z řady pověr, která se třeba k zrcadlům váže.

Své zvláštní místo mají temná zrcadla.

Původně to byla zrcadla z obsidiánu, lávového skla, která používali Aztékové jako bránu do minulosti i budoucnosti. Věřili, že skrz černé zrcadlo lze komunikovat s astrálními bytostmi a přenášet léčivou (nebo jinou) energii bez ohledu na místo a čas. Traduje se, že se v temné lesklé ploše to, co odráží, nejen zrcadlí, ale rovněž násobí.

JP Kreperát o obsidiánu píše podobně: „… zavádí nás do našeho nitra, do podvědomí, a nechá nás tam poznat vše, co před sebou ukrýváme.“ Proto se jako drahokam, který vyrovnává moc obsidiánu používá dodnes křišťál, „kterému se ve starém Řecku říkalo zkamenělý led svatých vod.“ Je to oxid křemičitý, stejně jako obsidián, jen oproti temně zabarvenému obsidiánu čistý, propouštějící jasné sluneční světlo. Dokonalý obraz světa polarit. (Skrytá moc drahých kamenů, Granit 2007)

Černá zrcadla byla skryta a odkrývána jen ve správný čas a správnou chvíli, aby nepropouštěla astrální bytosti do světa lidí tím, že se v nich budou odrážet a násobit nezvládnuté temné stránky lidské povahy.

Až potud v pohodě, nejsme v Mexiku, kameny jsou jen kameny a pověry rozcupuje dnešní věda. Jenže – rozhlédněte se. Kolik vidíte černých zrcadel?

Lesklé displeje chytrých mobilů, notebooků, tabletů, chytrých hodinek, chytrých varných desek, ale nejen technologické zázraky, i černé sklo stolních desek, černé podlahy, obklady, veřejné obrazovky, třeba na zastávkách MHD, které jsou tak chladně dokonalé…

Co se v těch temných zrcadlech zrcadlí dnes ? Co se násobí a co to přivolává? Kdo/co z nich může vylézt na svět? V Zeměploše Terryho Pratcheta mohly zeslabenými místy reality prolézt obludy z podzemních rozměrů, a tak nějak to nejspíš bude. Člověk, který je vyděšený ze zpráv, které se na něho náležitě emočně zabarvené hrnou ze všech stran, ze strachu začíná nenávidět všechno a všechny okolo. A to je to, co se odráží v temných zrcadlech a co se násobí.

Ale to je i dar toho, co vypadá temně – jsme to my, kdo může přinést do všeho, co děláme světlo, jiskru radosti, naše je volba toho, co se bude odrážet a násobit. Nikdo jiný to tady za nás nerozsvítí 🙂

Jak máte být v klidu nebo se dokonce smát, když jste pod čím dál tím větším tlakem a nevíte komu věřit? Doprovodím Vás k tomu jedinému místu, kde to má smysl hledat a kde to na Vás celou dobu čeká – k vědomí Vaší sebejistoty, vaší vlastní vnitřní autority.

Pro osobní setkání pište na: iva@adlerova.cz

Ilustrační foto: Oliver Pecker Unsplash text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0