Nedělej nic jen proto, že musíš

Má adoptivní babička byla na svou dobu tak trochu punk. Ne, že by nosila černou a cvočky. Byla to rázná přímá žena, poctivá, hluboce věřící v to, že jsme součástí něčeho většího, čemu bychom měli sloužit ve společném zájmu. Byla pokorná, dokázala přijmout to, co bylo, tak jak to bylo, a udělat z toho to nejlepší, co se dalo.  

Měla mě ráda způsobem, kterému jsem bezezbytku mohla věřit a učila mě mít ráda stejně.

Její ego bylo kované a uměla ho používat, ale to byla ta finta. Znala ho, uměla s ním zacházet. O Vánocích s ním louskala ořechy, ale uměla ho odložit a „jen“ splývat. Dokázala poslat parazity a šmelináře tam kam patří, s razancí, nad kterou na odchodu nestačili ani škytnout.

Ale nikdy se nehádala s osudem, brala jak přišlo, a pokoušela se pochopit, proč přitahuje právě takové věci, které se jí dějí. A když to pochopila, pokoušela se s tím něco udělat.

Nikdy nemluvila o tom, komu a jak pomohla nebo pomáhá, ale nedělala vlastně nic jiného. Vždycky mi říkala, že ať chci nebo ne, stejně všechno, co dělám, dělám pro ostatní lidi. I když si koupím jídlo, šaty, nové boty, je to proto, abych mohla jít mezi lidi, mluvit s nimi, dělat práci, která nikdy neslouží jen mě.

„I kdybys byla poustevník a žila z milodarů, nemodlila by ses přece jen za sebe. Kdybys to brala tak, že škemráš u Boha jen pro sebe, to bys pošla hlady, protože by to nikoho jiného nezajímalo, ani Boha,“ prohlásila jednou s razancí sobě vlastní.

A mnohokrát mi říkala, že i když si připadám maličká, zrnko písku mezi miliardou, neviditelná, nedůležitá, musím si být vždycky vědomá toho, co dělám. Protože kdybych myslela na něco odporného, tak ty odpornosti přivolám na svět.

Testovala mě jako duchovní mistr. Když viděla, že něco dělám a jsem zamyšlená, něco na mě vykřikla nebo do mě jemně šťouchla. Stokrát jsem rozlila polévku, řízla se, píchla se jehlou, praštila se do prstu a vždycky jen řekla – vidíš? Nejsi u toho a stojí to za houby.

Soustřeď se nebo to radši nedělej.

A nedělej nic jen proto, že si ty nebo někdo jiný myslí, že to udělat musíš.

Nedělej nic jen proto, abys měla dobrý pocit, že to děláš.

Dokud nemiluješ to, co děláš, nejsi v tom celá, neděláš to dobře, a to nikdo nepotřebuje. Když budeš myslet na blbosti, uvaříš nechutnou polívku a tu si jez sama.

Už jsem si mnohokrát ověřila, že měla pravdu. Stojí za to přemýšlet každým okamžikem o tom, co jak a proč právě teď dělám. Pomáhá mi to neztrácet čas, energii a výsledek za to stojí.

Pokud si nejste jisti tím, co můžete, co chcete dělat a proč, nabízím Vám provázení při hledání toho, co budete vnímat jako Vaše skutečné povolání nebo poslání. Většinou vnímáme to, co se nám děje jako rány osudu, ale když se na to zkusíme podívat jako na pošťouchnutí do správného směru, můžeme být překvapeni.

Kontaktujte mě prostřednictvím formuláře nebo pište na info@origen.cz, těším se na Vaše úspěchy.

Ilustrační foto Silviarita, Pixabay, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0