Ptáci v otevřených klecích

K workshopu Umění dialogu (Ukázky z připravované knihy, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0 )

Jsme jako ptáci v kleci, u které zůstaly otevřené dveře. Pošilháváme ven, protože létat je romantické a krásné, mnohokrát jsme to viděli přes mříže klece oknem i na obrazovce. Létat v hejnu musí být velmi silný zážitek, ale stačili bychom na to? Neklovl by nás některý pták okolo nás? Zkoušíme si ten zážitek letu i ochranu v síle hejna, představit, napneme nohy na bidýlku a roztáhneme trochu křídla, krása! Ale – !

Co když by klovl. A i na modré obloze létají dravci! A co když nás hejno neochrání! Tolik bychom se toho museli naučit… A co když nebude nikde co sezobnout, nikdo nepřinese misku zrní a čistou vodu, je třeba se starat o spoustu věcí a nic není jisté. Takže?

Proč chceme zůstávat v kleci? Proč vyměníme svobodu a rozlet za pohodlnou bídu a misku naplesnivělého zrní?

Dospělost znamená rozhodovat se co chci a nechci udělat, s plným vědomím co, proč a jak chci. A dospělost znamená i to, že přijmu následky svého rozhodnutí. To vypadá jako těžké zadání. Dobrá zpráva je, že jakmile začneme, uvidí to všichni ti, kteří už také začali a budou nám pomáhat. Podle zákona rezonance, to, co vysíláme, se nám v nějaké podobě vrací. Když máme strach ze psů. nejspíš nás nějaký pokouše, protože ho vyprovokuje náš strach. Když máme strach z lidí, budeme přitahovat agresivní zbabělce, kteří si svůj strach kompenzují týráním těch ještě slabších. Když ale zasadíme ve své duši semínko víry v sebe, v to, že nemusíme mít strach měnit sebe a tím i věci okolo, uvidíme, jak se najednou začnou dít zázraky. Začnou se měnit lidé okolo nás, někteří odejdou, když jim dáme hranice, jiní se objeví a přinesou novou inspiraci. Budou přátelští a otevření, stejně jako my se ze svého extrému budeme blížit rovnováze ve středu.

Bojíme se dospět. A kromě přátel jsou zde i lidé, kteří náš strach potřebují, umožňuje jim na nás parazitovat. Proto jej otevřeně i skrytě cíleně živí. Naše samostatné rozhodování nám „ulehčuje“ tisíc a jedna vymoženost, technika, která je cílená právě na naši ustrašenou lenost a pohodlnost. „Umělá inteligence“ z nás má udělat nevyspělé poslušné infantilní stíny. Historka o tom, jak navigace dovedla řidiče na kraj strže, ale on jel dál, protože ho navigace nezastavila a zemřel v podstatě na nedostatek zdravého rozumu, může být pravdivá. Mohou být automobily, které řídí za nás, jen si sedneme a důvěřujeme –

Čemu? Můžeme a dokážeme si naprogramovat v palubním počítači cíl své cesty? Nebo nám nezbývá než důvěřovat tomu, že když něco naklepeme do ovládacího panelu auta, aniž bychom přemýšleli o tom, kdo a proč ho naprogramoval a řídí, stane se skutečně to, co si představujeme?

Z naší strany je to hazard, s naším současných životem i s budoucností.

Všímejte si bilbordů, nejen před volbami:

Uděláme to za Vás! (Co všechno přesně?)

Jde nám o vaše důchody (jistě, ale ne o Vás).

Postaráme se o Vás! Proč by se měl někdo starat o mé věci, když to díkybohu nepotřebuji? Proč bych neměla mít vládu nad tím, co mi bylo svěřeno, hospodařit, pomáhat tomu, kdo pomoc opravdu potřebuje? Proč bychom neměli společně hospodařit s tím, co je společné třeba v rámci obce?

Proč bychom si měli posilovat mříže své mentální klece? Proč bychom měli být infantilní, s naivní důvěrou v někoho, kdo nám slibuje něco, co s použitím zdravého rozumu jasně nemůže a nechce splnit? Kdo omezuje naše základní lidské právo na plnohodnotný život a proč to dovolujeme? Na to, proč někdo potřebuje, abychom byli infantilní, naivní a bojácní, je víc možných odpovědí a nechci sklouznout do konspiračních teorií a negativity.

To, co chci, je povzbuzovat a pěstovat odvahu k vlastnímu myšlení, rozhodování a dospělému bytí, za sebe i v rámci mezilidských vztahů. Jen tak může být člověk opravdu šťastný a žít s radostí jako individualita i jako součást celku. Jen tak se zvýší naše imunita vůči parazitům a budeme opět zdrávi.

Proto jsem vytvořila workshop „Umění dialogu“, které shrnuje základy dospělé mezilidské komunikace i ukázky toho, na co jsme zvyklí tak, že už to ani nevnímáme, a co nám jakýkoliv tvůrčí dialog už dopředu dokáže znemožnit.

Jakmile bude možné vypsat termín setkání, objeví se na mém webu www.origen.cz.

Pokud byste workshop chtěli uspořádat u Vás, ráda přijedu poznat Vás i místo, kde žijete, ozvěte se mi prostřednictvím formuláře na webu nebo na mail info@origen.cz.

Iustrační foto: Manfred Antranias, Pixabay