31. 3. 2020

Strach – spolehlivý ukazatel cesty

Strach člověku nedovolí ani pomyslet na to, co by bez strachu považoval za správné, to, co cítí jako poctivé a potřebné. Nedovolí mu to udělat. V lepším případě si to člověk ještě trochu uvědomuje. Někdo může cítit hněv, ale kdyby poctivě zkoumal své pohnutky, přišel by na to, že ani to není jeho řešení. Jádro pudla najdeme ve Faustovi, jak jinak: „Té síly díl jsem já, jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná.“ Co může být na strachu dobrého?
26. 3. 2020

Strach – privátní vězení

Strach, se kterým člověk dlouhodobě žije, je dobře přizpůsobený. Často je převlečený za opatrnost nebo prozíravost a člověk má pocit, že ho chrání před nebezpečím. Přesně řečeno před tím, co člověk za nebezpečí optikou strachu považuje.
18. 3. 2020

Strach – zloděj životadárné radosti

Delší dobu trvající strach je tak neprospěšný, jak se jen můžeme představit. Snižuje se naše obranyschopnost, naše imunita, obrazně i doslova. Takže vlastně škodíme sami sobě a stáváme se snadnou kořistí nejrůznějších parazitů. Opět obrazně i doslova.