Strach člověku nedovolí ani pomyslet na to, co by bez strachu považoval za správné, to, co cítí jako poctivé a potřebné. Nedovolí mu to udělat. V lepším případě si to člověk ještě trochu uvědomuje. Někdo může cítit hněv, ale kdyby poctivě zkoumal své pohnutky, přišel by na to, že ani to není jeho řešení.
Jádro pudla najdeme ve Faustovi, jak jinak: „Té síly díl jsem já, jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná.“
Co může být na strachu dobrého?